Když se jmenuješ Siréna, musíš ječet jako Siréna!

 

Jo, jmenuju se Siréna, teda Sirén, ale volají na mě Sirí, Siruško nebo dokonce Sirko. Děti se tomu smějí. Takže nevím co to je, ale rozhodně mě to uráží!
Přicestovala jsem z Itálie. Celých 10 hodin jsem si užívala pozici jedináčka, jak se na takové luxusní štěňátko sluší a patří... Teda chvílema to bylo dost únavné, hlavně když mi nedali najíst a pořád mě od všeho jídla odstrkovali. To si štěně pracně vyčuchá nějakou tu tašku a oni hned fuuuj, to nesmíš, dokonce se nesmí jíst ani bezpečnostní pás, kabelka, batoh, bota, no prostě skoro nic.
Doma mě seznámili s obyvateli smečky, do které prý budu patřit. Kromě dvou černobílých, stejných jako já, nebo moje máma, tam bydlí i dvě černé jak bota. Ty ke mě sice přátelsky čuchli, ale žádná legrace s nimi není. Nesmí se u nich spát, nesmím je kousat, dokonce ani hračku mi nedaj.... To je samé vrrr nebo vrrrrrrr nebo dokonce vrrrrrrrrrrrrr
Mise číslo 1: získat přízeň černošek
Další obyvatelé jsou dvě rozkošné malé dvounohé, kteří pískaj, když je kousnu a jsou stále dobře naladění k tomu si se mnou hrát. Dokonce ta malá, které se říká holčička, nosí kapsičku plnou piškotků a kdykoliv zapiští Sirííííííí a já přiběhnu, jeden mi dá. Ten větší, říká se mu kluk, zase moc pěkně běhá a krááááásně se se mnou tahá o hračku.
No a pak je tu páníček a Vona, co si mě přivezla.
O páníčkovi, řekla Flája, ať s ním neztrácím čas, že prej s ním legrace není. Vyvstanula z toho:
Mise číslo 2: zahořet páníčka šílenou láskou!
Flája je vůbec hrozně chytrá. Po tom co na mě hned druhý den vzala VONA prádelní šňůru a že jako poběžíme a pak mě nutila stát a za to mě ládovala piškůtky, mi Flája prozradila, že trénujeme na výstavu. Nevím, co je to výstava, ale Flája jo, neb má celou polici plnou lesklých věcí, který se taky nesmí kousat. A prej mě taky naučí děsný legrace, jako v běhu kousnout do nohavice nebo do boty a u toho šíleně vrtět ocáskem. Navíc je prý potřeba hlídat, jak rychle se melou nožičky. Rozhodně ne střídat je ale nejlépe všechny najednou. VONA říkala, že se mám učit od Hattienky, ale madam je děsně namyšlená, furt se válí někde vysoko na gauči, abych za ní nemohla a když se jí chci na něco zeptat, tak hned VRRRRRR. Takže vezmu za vděk Flájou a jejím kousáním do nohavic a zouváním bot. Však má takovejch lesklejch na tý polici, navíc je prej už žampijónka, tak musí vědět co říká...
Mise číslo 3: Když vezme prádelní šňůru, musím se soustředit na solidní zákus do kalhot nebo do boty. Možná zkusím vymyslet i něco nového, aby na mě mohla být Flája pyšná. Žák předčí svého učitele!
VONA mi pořád vyhrožuje nějakou BOUDOU, kam mě šoupne už zejtra. Tak nevím, na zahradě žádná BOUDA není a to že by byla schopná jí postavit ze dne na den? Těžko.... To že je legračně nemožná a nepraktická už vím a to jsem jenom štěně. Třeba mi ukáže ruku, já se jí teda dotknu čumákem, co kdyby tam něco bylo, že, a vona ječí radostí, jak ta malá, které se říká holčička a hned cvakne takovou roztomilostí, která se taky nesmí kousat a dá mi piškůtek. No a to zkouší už druhý den. A tu ruku dává nahoru a dolů a pod nohu a daleko a blízko. Asi si myslí, že jsem blbá a tu ruku nenajdu???? Včera to dokonce ukazovala tý druhý, říká se jí TETA, když tu byla na návštěvě a pištěly u toho obě stejně.... Né nadarmo to jsou nejlepší kamarádky, páníček u toho rozhodně tak nepiští a stejně jako já vůbec nechápe, k čemu je ta blbost dobrá ))
No nic, jdu si chvilku zdřímnout, připravila si ke dveřím pytel s odpadkama, kterej hrozně krááááásně voní, tak ho pak budu muset prozkoumat až nebude koukat. A navíc mám ty tři důležitý mise, tak se na to musím trochu vyspat!
A pak vám napíšu jak mi to jde a taky jak to bylo s tou BOUDOU...
Posílám sladké olíznutí a kousnutí do nosu!
Vaše Sirénka
PS: A to že ječím není vůbec pravda, jen prostě komunikuju, no.... Jen VONA z toho hned dělá bůh ví co.....